Možná se známe 9
20. 11. 2009
Pod Paddyho rukama jsem si připadala jako pod křídly.......
Můj pláč se nadobro utišil a já se jen snažila zachytit teplé paprsky sluníčka, které nás vítalo zvenčí.
Má nálada se malinko zlepšila, tak jsme tam jen tak seděli a.....vlastně jen seděli.
Jeho dech byl pravidelný, uklidňující.......
,,Objímá skoro jako Lino viď?" plivla po mně Jess jedovatou slinou(poznámkou).
Prudce jsem se Paddymu vytrhla. Polekal se, já běžela do koupelny, abych Jess mohla říct, to co mě mometálně pálilo na jazyku jako horká brambora.
,,Jsi v pořádku...?" doběhl konečně Paddy k zavřeným dveřím.
,,Jojo, jen mě popadlo děsný čurání...." lhala uboze Kat.
,,Ty krávo jedna.....!" nadávala jsem. ,,To sis to nemohla odpustit...?!"
Takle jsem jí bombardovala asi pět minut, pak to bylo, jakoby mě někdo švihnul tyčí přes pás.
Třiskla jsem sebou na ledové kachličky....Angelo mi chyběl a ona mi ho připomněla......
Vytrhla mě z mého dokonalého světa..... ,,Takle už to dál nejde..." ulevila jsem si dost hlasitě.
Slyšela jsem, jak Patrick za dveřmi přešlápl na druhou nohu.
,,Řeknu mu o tobě......" řekla jsem rozhodně.
Spláchla jsem, aby to nebyo nápadné a umyla si ruce.
Zlomeně jsem vyšla směrem k tomu človíčkovi co tam věrně stál, a ustaraně si mě prohlížel.
,,Patricku......" začla jsem a on se zarazil, protože tak jsem mu nikdy neříkala ,,....musím ti ještě něco říct....Ale....nebudeš mi věřit a utečeš a budeš mě mít za magora...." dokončila jsem jedním dechem.
,,To nikdy mít nebudu..." odpoveděl mi s klidem. ,,Povídej...."
Zhluboka jsem se nadechla: ,,VmojíhlavějeještějedenčlověkspíšholkajmenujeseJessajátitomuselaříct....pořádmidoněčehokecá,"
vychrlila jsem. Čekala jsem na výbuch smíchu nebo tak něco, ale bylo ticho. Paddy mi upřeně hleděl do očí a já se roztékala jako zmrzlina na sluníčku.......
Musela jsem oči odvrátit, jinak bych se neudržela na nohách. Paddy měl krásné oči, ale mě tak hrozně neodrovnávaly jeho nadherná kukadla, ale to, jak se nima na mě(na všechny) díval.....
Nebylo to jako u Angela, ten měl oči nebesky modré......ty mě dostávaly samy o sobě.....
Zatřepala jsem hlavou....Nesmím na něj myslet!
,,Já si taky povídám sám se sebou....." pokusil se prolomit ticho.....
,,Jo, ale to dělaj normální lidi, já mám v sobě jěště druhou, odlišnou osobnost...." nesouhlasila Katy. Opět nastalo totální ticho.....hnusné, opdorné a strašidelné ticho........Brrrrrr....
věděla jsem, že Paddy nepochopí, ale dopadlo to nad moje očekávání.....Na druhý pokus, už mu to došlo....
,,Takže, proto to náhlé čurání...." ukázal mi bělostné zoubky.
,,Jo, začala do mě rejpat kuli An......" hrklo ve mě. Málem jsem se prokecla!
,,Co...?" povytáhl obočí.
,,No to neřeš, prostě mě nakvákla....Nechtěls mi něco říct, když si přicházel," odváděla jsem ho od tématu. ,,No...." zamyslel se.
,,Vlastně, mám pro tebe malé překvápko...."
,,Jejej, povídej!" pobízela jsem ho nedočkavě.
,,Běž se obléct, pak ti to povím," poručil.
Katrin se oblékla a šla se Patrickovi ukázat.
,,Jo, to je pěkné, ostatně jako všecko co máš na sobě...." složil mi poklonu.
,,A....?" vydrala ze sebe Kat směšným tónem.
,,Koukám, že máš sbaleno, to se hodí..." Přesunul se k mé tašce a bezeslova ji sebral.
,,Jdeme, nezapoměň zamknout...."
,,Eeee....no....moment....kam to vlastně....."
,,Jedeme o dva dny dřív, uděláme si s ostatními menší výlet." ukončil dívčino koktání.
Konečně jsem pochopila, to turné je už za dva dny.......Úplně jsem na něj zapomněla.......
Urychleně jsem zamkla a poslušně pochodovala k Paddyho autu.
Dojeli jsme na Gymnich, kde už čekala Patricia, Maite, Joey a Jimmy.
,,Ostatní dojedou přímo na místo," oznámila mi Maite, když už bylo po jejím pozdravu(přesněji málem mě umačkala....)
Všici naskákali do aut a jelo se. Nevím kam a nevím jak dlouho......Nepřemýšlela jsem nad tím.
Byla jsem potopená do hudby, která mi proudila do uší z mojí MPtrojky.