Možná se známe 7
20. 11. 2009
Bylo asi šest ráno, když jsem se vzbudila Angelovi v náručí,spokojeně chrupkal a dokonce se culil ze sna ... Opatrně jsem mu nadzvedla jednu ruku, abych se vyprostila z jeho sevření. Spal dál. Vstala jsem a posbírala moje oblečení. Tiše jsem se oblékla. Pootevřela jsem dveře, abych se ujistila, že všichni ještě spí. Všude bylo ticho a dokonce jestě ani nevyšlo slunce. Po šiškách jsem přeběhla k mým dveřím a zapdla do pokoje. ,,Snad mě nikdo neviděl..." Mluvila jsem tiše do prázdna v mém pokoji.
O hodinu později....
Teď už bych stejně neusla, tak jsem šla kouknout na mobil. Měla jsem pět nových textovek. První od mámy(jak jinak), ale překvapilo mě, že mě pozdravoval i táta. Zvesela jsem vydatlila odpověď. Další byla od Janči, s chutí jsem si jí žačla číst:
AHOJ, PROČ SI VOLALA?
JE VŠECHNO OK? dOUFÁM ŽE SE TI NIC NESTALO....
PÍSNI, AŤ VÍM CO SE DĚJE A NEMUSIM MÍT STRACH. PA JÁJA.
Moje rakce byla stručná:
AHOJI JANI, TADY JE TO OKI.
NEBYLA BYCH TO JÁ KDYBY SE MI NI NESTALO, TAKŽE MÁM ASI OSM STEHŮ V RUCE. PRÁCE JE FAJN, ALE TEĎ SEM NA NESCHOPENCE. MÁM DĚSNEJ POCIT ŽE SEM UDĚALA HROZNOU PITOMOST..... NIC, TO NEBUDEM TAKLE ŘEŠIT, NECHEŠ ZA MNOU PŘIJET..??? PA TVOE KAČINNA
Další dvě od operátora jsem smázla, pak ještě neznámé číslo:
JESTLI CHCEŠ VIDĚT PUSINKU ŽIVOU, DONES 10 TISÍC EURO NA BERL. NÁM.
Zlomyslně jsem se uchechtla....
PUSINKU NEMÁM A PRACHY TAKY NE, SPLETL SIS ČISLO BRÁCHO....
Upřímně, můj výtlem trval asi deset minut. Ze smíchu my tekly slzy....
,,Hmmm, sedum deset, jde se dolů.." Dala jsem si rychlou sprchu a stěží přemohla moje vlasy v souboji o učesání. Hodila jsem na sebe tríčo a volné třičtvrťáky. seběhla jsem do jídelny. Byli v plné sestavě až na Barby, ta chytla virózu...chuděrka....
,,Dneska bude véča venku teto..." volal na mě malý Sean(malý není je mu asi osum no...).
,,To je fajn, už se těším," posadila jsem si ho na klín a povídala si s ním o jeho novém autíčku. Fakt záživné téma pousmála jsem se pro sebe.
,,Ahoj," pozdravila jsem všechny. Většina odpověděla hned(většina, kerá už se probrala).
Trish mi podala kafe a ukázala mi rohlíky a bílej chleba. ,,Díkes," znělo celou místností.
,,Co to znamená ,dí-ke-s' divila se Patricia.
,,Aha, promiň to mělo bejt anglicky....těsně vedle.." Rozesmáli jsme se.
,,Nauč nás něco po tvém," vybízel energicky Joey.
,,A co bys rád uměl?" opáčila jsem.
,,No třeba jak se řekne.....tohle!" ukázal na keramický šálek.
,,Hrnek," pronesla jsem hrdě.
,,Jakže? H-rrr-ne-k?" komolil snažně.
,,H-R-N-E-K." opakovala jsem trpělivě. Zbytek si to mezi sebou potichu zkoušel.
,,Já to zkusím," žlbeptl rychle Padd. ,,Hrrrnek." nadmul se pýchou nad dobře udělanou prací.
,,No, až na to rrr to bylo bezvadně," chválila jsem ho. Naučila jsem je ještě pár slov a pak jsme se sesbírali a po kouskách dorazili do studia(ty kousky nemyslim doslovně ;) ).
Nesměle jsem si vzala poslední kytaru, co tam zbyla. Byla příšrně rozladěná, tak se mi Maite nabídla, že mi půjčí svou. Byla nádherná a na vršku bylo vyryto M.S.K. zřejmě iniciály.
,,Tak už to umíš, krásko..?" ptal se mě Angee až příliš vyzívavě. Střelila jsem po něm nesouhlasně očima. ,,To si piš," tiše jsem se zasmála.
Dalo mu to práci, ale taky se usmál. a usmál se zase tak nádherně, že se mi začly roztejkat kosti....(víte jak to myslim)
,,Tak se ukaž..." porhodil mimoděk.
Pozoroval každý můj pohyb, dokud jsem poprvé neroztančila struny. zahrála jsem asi půlku první sloky. ,,Hraješ to blbě..." snažil se, aby to znělo co nejméně panovačně a pyšně. Nepovedlo se. Trochu jsem smrákla obočí, tak aby tvořilo nazlovené véčko. ,,Zkus to znovu.." skoro až prosil.
Já nevím, nejde mi to tam...." zoufale jsem pokrčila rameny. Angelo vstal. Bez ohledu na to, že tam byl celý klan Kellys-a že byli skara blízko- přišel ke mně zezadu a položil ruce na mé. Měla jsem ucuknout, ale nešlo to, ruce mě neposlechly. Nervóžně jsem se zavrtěla na malinké židličce.
,,Budu hrát s tebou, ju...?" pokoušel mě dál. Prsty mi položil na struny tak, jak uznal za vhodné a pak udělal takový zpomalený pohyb rukama(našima). Z kytary se dostal sametově čistej tón.
,,Ale..." povzdechla jsem nejtišeji jak to šlo. Mravenčení se mi šířilo tělem rychleji než krev žilami.
Tlumeně a přerývaně mi oddechoval za krk. Jeho dech byl sladký, palčivý...... ,vášeň a cit' vzpomněla jsem si na ta dvě slova. Dokonale se snoubila v jedno spojení.....
Věděla jsem(obě jsme věděli), že čekal, až ostatní odejsou vedle, aby tradičně zapojili vše, co bylo třeba. Uvědomila jsem si, že na znamení moje dualita vůbec nezávisí, on byl taky kozoroh a nikdy se nechoval tak, jak se píše o nás (kozorozích) v těch přihlouplých dámských časopisech.
,,Je hoooodně trvdohlavej," přisvědčila Jess po dlouhé omlce(abnormálně dlouhé, asi 15 minut..!)
,,Ráno jsi mi utekla....." Z tónu bylo slyšet, že chtíč stále roste, místo aby byl ukojený včerejším uragánem mezi námi. V tu chvíli jsem děkovala mému Osudu a zároveň ho proklínala za to, že dopustil, abych se s ním seznámila. Měla jsem vztk, ale nebyla jsem s To se hnout. Angee trošku poodstoupil a řekl: ,,Zkus to teď sama."
Poslušně jsem chňapla kytaru a zahájila svůj koncert....(směšná představa....já na koncertě....)
Na třetí pokus byl singl zahranej bez chyby. Přilítla Maite a spustila: ,,Tyjo, ty si vážně Superwoman, takle rychle bych se to nenaušila ani já....jak to děláš..?" tvářila se naoko udiveně.
Kdybych byla Superwoman, odlítla bych v tu chvíli na Měsíc.....
,,Lidi, Kath už to umí, tak si to zkusíme dohromady...." houkla Maite do vedlejší místnosti(bylo to spíš několik místnustek v jedné velké...).
,,Kam to mám zakempit?" optala jsem se Padďase.
,,Pojď ke mně, je to poslední volné místo, ale budeš muset hrát hlasitějc....si doprovázející hlas toho hlavního-MĚ-." popichoval.
,,No to sem si mohla myslet....počkej, já se ti pomstím, nevděčníku jeden...." Svíjela jsem se smíchy. ,,Hraj a nekecej." Zvážněl asi tak na mikrosekundu Paddy. Pak se zase rozřehnil.
Úspěšně i neúspěšně jsme po úmorně dlouhé době píseň konečně nahráli. Povedlo se mi kupodivu zahrát to mistrně. ,,Blahopřeju," přitančil Patrick ,,si borec...máš za jedna!"
vlípl mi pusu na tvář a udělal prazvláštní napodobeninu pukrlete. ,,Pojďme si naše veldílo poslechnout, kríálovno mých snů," chrochtal Paddyn smíchy.
Koutkem oka jsem zachytila žárlivý a zlostný výraz Angelova obličeje.
Doposlechli jsme to a pak Joey slavnostně pronesl: ,, Hudbu máme, zopkaujte si do zítra texty a nahrajem to znova i se zpěvem....A Kath, zlato, nauč se to taky, chci tě tam taky slyšet, až budeš na turné aspoň se otrkáš v dávání autogramů a tak.." šklebil se.
,,C-co-že?! Já-s váma-hrát-j-já n-na turné...?!" koktala jsem jako blázen.
,,Jo mimozemšťánku náš malinkej, pojedeš s náma, to ti Angelo neřek? Měl ti to vyřídit on..." dokončil zamyšleně Jimmy nebo Joey, vlastně jsem ani nevnímala, kdo to byl. Můj šok trval ještě asi půl hodinky.
Uběhly dva týdny a přípravy na turné vrcholily a nejen u Kellyových doma. Do práce jsem opět chodila, ale byla jsem jako myška, která se nadýchala nějakého benzínu a teď se zmateně točí kolem své vlastní osy. Všechno mi přidalalo děsně chaotické a za dva dny jsem rozflákala sedum skleniček....(to ani nemluvím o té lahvi Ginu....)