Možná se známe 5
20. 11. 2009
Chvíli jsem si jentak podrnkávala a snažila se sžít s mou novou kámoškou (kytarou).
Pak jsem popadla akordy a všimla si, že jsou tam i noty(žřejmě pro klávesy) a slova. Nedalo mi to, tak jsem zkusila broukat si melodii....zněla hezky.....Ale dost smutně a ještě víc mi pokazila náladu.
Zahrála jsem první tóny a přidala k nim i tochý zpěv. Jak jsem hrála, po tváři se mi kutálela slza. Nepřestávala jsem a dojela to až do konce. Až když jsem skončila, všimla jsem si jaké je všude hrobové ticho. Koukla jsem do obýváku. Nikdo nehnul ani brvou. Maite si hlasitě povzdechla.....
,,Bez jediné chybičky," pronesla a já nevěděla jestli se pišnila nad jejich novou písní anebo obdivovala mě.... ,,Hloupost!" řekla jsem sotva slyšitelně. ,,Eeee, proč je tu takové ticho...?"
,,No, víš, to bylo.....vážně......" ,,Povznášející..." dokončil Jimmy větu za svou sestru.
,,Jo," mrkala jsem udiveně po všech, ,,písnička je vážně pěkná..."
,,Ale ne, víš, to jak si ji zahrála a....ten tvůj hlas....."
,,Byl úplně jinej než včera..." dodal opět někdo nich....
Paddy, Trish, MAite a všichni ostatní se tvářili pořád stejně, skoro deset minut, jen Angelo opět měnil grimasy jako na běžícím páse. Pak sebou nečekaně rychle trhl a vystřelil směrem do pokoje.
Sotva jsem se stihla ohlédnout, kde je....
Kathy a Barby po sobě zmateně koukly a pak se očima přenesly k Maite.
,,Co víš, dělej!!!" řekly obě naráz, se značnou zvědavostí i vztekem v hlase.
,,Hele, já nic nevim, ne víc než vy, prej se s Kirou pohádali....víc vážně nevím...." bránila se, ale přitom jistě přejela pohledem přeze mě. nrvózně jsem žmoulala papíry v ruce. Zbytek sourozenců začal horlivě debatovat o tom, co se asi stalo. Mlčela jsem, nehýbala se a jen tupě zírala na bílou zeď přede mnou. ,,Nevíš něco?" rýpal Jimmy, jako by něco věděl.
,,Ne.." hlesla jsem a pokračovala v činnosti jakoby nic.
Pomalu jsem přestávala vnímat obrazy a hlasy kolem mě.... Hlavou mi lítalo spousta myšlenek. většina směřovala k Angelovi a k tomu co se stalo na té chodbě i k tomu vzrušení a touze mezi mnou a jím.... ,,Hloupá, hloupá, hloupá...." opakovala jsem si v duchu. ,,Tak něco udělej ty trubko..." radilo zas mé druhé já...(zapomněla jsem už na začátku říct příčinu druhého kamaráda ve mně...jsem kozoroh, tzn. mám rozpolcenou osobnost...to snad napoví dost....)
,,A co mám asi dělat, nevíš?!" sykla jsem.
,,No Ježiši Kriste, buď jim o tom řekni, anebo se nenápadně vytrať a jdi se za ním podívat...." radila Jess. ,,To se lehko řekně, ale mnohem hůř udělá víš...když celej život kecáš nškomu jinýmu do toho co má a nemá, tak to je jednoduchý..." Zvyšovala jsem hlas.
,,Bla,bla,bla, já nemůžu za to, že musím bejt zrovna v tobě." opáčila.
,,Už mě nech, budou si myslet, že jsem v tranzu a dalši trapas už si dneska nedovolím." dořekla jsem a vrátila se zpět do reality. Debata pokračovala. Omluvila jsem se, že mi není dobže, a že si jdu lehnout. Barby na mě soucitně mrkla a jako ostatní se se mnou tiše rozloučila. Z obýváku jsem šla pomalu, ale hned za rohem jsem začla brát schody po dvou(minimálně).