Možná se známe 11
20. 11. 2009
řes noc se u mě uvelebil (bůhvíproč) malý Gabriel. Byla jsem tak unavená, že jsem ani nic nenamítala.Ráno když jsem se vzbudila(bylo asi šest)byl Gabe pořád zachumlaný v mojí peřině(proto jsem celou noc tak mrzla aha....). Vypadal jako andílek, vsadila bych se, že Angelo takhle vypadal taky, když mu bylo tolik co Gabeovi. -Jako přes kopírák- pomyslela jsem si.
No jo, ale co teď s ním, když je tak brzo.....
Budit ho nebudu, ale tady taky nemůže zůstat....
Mám jít pro Kiru.....? Ne, toho se chci ušetřit....
-Dělej Kat, přemýšlej- přikazovala jsem si v duchu.
,,A co Maite..?" slyšela jsem zase Jessin hlas.(Dnes nebyl kupodivu tak protivný...)
,,No jó, ty jsi génius!"
Bleskurychle jsem na sebe hodila něco jako mikinu a letěla jsem do kuchyně. Věděla jsem, že Maite vstává pokaždé brzy, ani dnes nezklamala...
,,Ahoj!" doběhla jsem k ní.
,,Dobré ráno,"zářila.
,,Mám menší problém, pomůžeš mi....prosíííím?"
,,Jasně......o co jde...?" řekla naprosto klidně, zatímco já jsem funěla a ještě jsem se klepala jak ratlík(v kuchyni byla dosti zima).
,,Pojď," táhla jsem jí za ruku směr můj pokoj.
,,Tak co se děje?" řekla, přestože plíce i zbytek dýchacího ústrojí měla jseště v kuchyni.
,,Tohle..." odkryla jsem, Gabriela. ,, Já sem vážně nechtěla chodit pro...Kiru...."
,,Jasně...." pousmála se, ,,odnesu ho ke mně a povím, že spal se mnou." shýbala se pro něj.
,,Zbožňuju tě...." šeptla jsem za ní ještě. Mrkla na mě a pak zmizla za rohem.
,,Třeba si to u ní zkus nejak vyžehlit," navrhla tiše Jessica.
,,Vyžehlit, vyžšhlit...." přecházela Kat nervózně po pokoji, ,,já nevím.....nevím co bych si u ní měla žehlit, ona...je na mě vysazená....." mluvila si dál pro sebe.
Chodbou procházel Paddy. Slyšel, jak si Katrin s někým povídá. Přišel blíž, protože zvědavost mu nedala. Mluvila si sama pro sebe....
,,patricku, tohle neuděláš..." říkal si, ale nohy mu šly samy. Tiše přitiskl ucho ke dveřím a modlil se, aby nikdo nešel kolem.
,,Kira je hnusná....nevím, co na ní měl....ale...co měl vlastně na mě....,"koukla jsem se kriticky do zrcadla, ,,každopádně.....jsem v háji..." dokončila jsem svou úvahu.
Paddy se potichu zvednul a s očima vyvalenýma až na podlahu odcházel dolů na snídani. I Kat se vypravila dostat do sebe něco k jídlu.
Dole jsem byla jako třetí. U stolu seděl Patrick a Maite se skláněla nad linkou.
,,Maite, pomůžu ti...." přitančila jsem(radoby) vesele k ní a popadla nůž a krajíc chleba.
,,Ahoj Katí," snažil se Paddy pozdravit tak, aby to znělo klidně.
,,Ahoj Patricku." odpověděla jsem bez jakéhokoli tušení, proč tu okmažitě bylo ticho, když jsem vkročila. Namazali jsme hromadu chlebů marmeladou a medem a nanosili i zbytek připraveného jídla na velký stůl. ,,Díky že jsi mi pomohla," poděkovala Maite a líbla mě na tvář. Donutila mě k úsměvu, ,,Není vůbec zač." odvětila jsem jí.
Paddy si zaujatě pohrával s práznýmhrníčkem, my jsme seděli u stolu a jen se usmívali jedna na druhou jako děti....Když už jsme u těch dětí, slyšeli jsme rámus,pak brek a bylo to jasné...dětičky jsou vzhůru....
Zanedlouho se dolů přiřítil Angelo s Helen v náručí. Poskakovala a něco si žbleptala. Angee byl jako rajče a omluvně se na nás kouknul.
,,Dneska má fakt blbou náladu," šeptal nám tiše.
Pak se dostavila Kira, kyselý xicht jako pokaždé a za ní vlál Gabe.